Synagoga v Jičíně

 Historie:

První zpráva o jičínské synagoze pochází z května 1773, kdy byla na střeše synagogy osazena Davidova hvězda. Podle toho můžeme usuzovat, že stavba byla téhož roku dokončena. V ocenění majetku jičínské židovské obce z roku 1784 se uvádí synagoga jako nová, z kamene vystavěná a klenutá stavba v ceně 4000 zlatých. V roce 1785 byla také založena první kniha sedadel jičínské synagogy, vedená až do roku 1850. Za velkého požáru Jičína 23. června 1840 shořela vedle pěti domů židovské ulice také střecha a krov synagogy. Po požáru byla provedena oprava střechy a stavba nového přímého schodiště na ženskou galerii.  Především však došlo k nové klasicistní výmalbě interiéru synagogy, kterou tvoří rámování iluzivních polí na klenbě a článkoví, doplněné dekorativními modrými rostlinnými motivy. Všechny stěny synagogy pokrývá světle modrá výmalba, zatímco tektonické prvky pilastrů byly ponechány v barvě slonové kosti. Ačkoli tato vrstva byla značně poškozená, byla v letech 2005–06 restaurována formou čištění, fixace a retuší. Nejstarší vrstvu výmalby synagogy se podařilo zachovat pouze na svatostánku.

Architektura jičínské synagogy představuje mimořádně čistou podobu drobné pozdně barokní synagogy. Obdélná stavba s vysokou sedlovou střechou je sklenuta třemi poli valené klenby protknuté třemi páry lunet. Těm odpovídají tři vysoká okna v jižní a severní podélné stěně a dvě ve východní a západní štítové stěně. Průčelí jsou zevně členěna čtyřmi pilastry, zakončenými architrávem a římsou. Interiér synagogy tvoří poněkud nepravidelný obdélný prostor o délce 10,50/90 a šířce 6,40 m, výška klenby dosahuje 7 m. Tři klenební pole jsou oddělené klenebními pasy, svedenými na dvojice pilastrů. Toto trojdílné členění velmi dobře odpovídá tradičnímu liturgickému využití synagogálního prostoru:  vstupní západní část byla určena jako předsíň synagogy v patře s ženskou galerií, střední část byla určena pro bimu (almemor) s pultem (šulchan) pro předčítání Tóry uprostřed hlavního sálu a s lavicemi po obvodu, a východní část pro svatostánek se schránkou na svitky Tóry (aron ha-kodeš) a pult (amud) pro kantora, který odtud vede bohoslužbu. Podobné členění bylo obvyklé u většiny známých synagog podélného typu v Čechách a na Moravě od 2. poloviny 17. století.

Nejvýraznější součástí vnitřního prostoru jičínské synagogy je unikátní kamenný svatostánek, který se dochoval dodnes bez většího poškození. Kamenné prvky svatostánku nesou znaky vrcholného baroku a lze je datovat přibližně do 2. čtvrtiny 18. století. Údajně pocházejí z kostela jezuitské koleje v Jičíně, zrušené v roce 1773, kdy probíhala také výstavba synagogy. Architektura aronu ha-kodeš odpovídá ustálenému typu barokních svatostánků v českých synagogách, jejichž charakteristickým znakem bylo použití zdvojených a tordovaných sloupků. Na nástavec svatostánku navazuje malovaný červený baldachýn s korunou Tóry, zdůrazňující královský majestát Zákona. Oválným okénkem nad svatostánkem vnikaly během ranních bohoslužeb do sálu první paprsky vycházejícího slunce.

    Bima stojí téměř ve středu synagogy, aby bylo předčítaný text Tóry dobře slyšet v celém sálu. Stěny bimy byly zakončeny profilovaným pískovcovým parapetem, do něhož byla zřejmě osazena kovaná mříž. Podobná netradičně řešená bima se dochovala pouze v synagoze v Luži (1760) ve východních Čechách.

    V březnu 1905 bylo do synagogy zavedeno plynového osvětlení a v roce 1927 bylo instalováno elektrické osvětlení. V roce 1932 bylo jižní a východní průčelí synagogy nově omítnuto stříkanou omítkou. Bohoslužby se v synagoze konaly až do září 1941, kdy byly výnosem říšského protektora zakázány. Během okupace a po válce bylo vnitřní zařízení synagogy devastováno, lavice, svícny a lustry a další součásti zařízení se ztratily. V 60. letech 20. století přešla opuštěná synagoga do majetku města Jičína a byla využívána jako sklad a sušárna léčivých bylin. Díky tomu zůstala uchráněna další devastace. (PhDr. Arno Pařík, Židovské muzeum Praha)

Obnova synagogy v letech 2001 - 2008

Po listopadu 1989 koupil synagogu od města soukromník, který se zavázal k její obnově. Své závazky však neplnil a v roce 2001 byla synagoga soudem přiřčena Židovské obci v Praze, která prostřednictvím a. s. Matana neprodleně zahájila práce na její obnově. Nejprve bylo objednáno zaměření synagogy, dokumentace stávajícího stavu a stavebně historický průzkum, který provedl Ing. arch. Petr Uličný z Jičína v roce 2001. Současně Ing. Miroslav Fuchs vypracoval statický posudek a projekt na statické zabezpečení budovy.

Díky finanční podpoře z programu Regenerace městských památkových zón bylo možné v roce 2002 přikročit k celkové rekonstrukci synagogy. Zkušenou stavební firmou Tomáš Hlaváček z Litoměřic bylo v první fázi provedeno statické zajištění prasklých kleneb ocelovými táhly a stabilizace obvodových zdí stažením ocelovými lanky v úrovni obvodové římsy (systém HELI), dále byla provedena oprava a chemické ošetření krovu a úplná výměna střešní krytiny, včetně instalace nových okapových svodů a jejich napojení na veřejnou kanalizaci. Archeologický výzkum byl proveden uvnitř i vně synagogy v listopadu 2002 a v létě 2003 městským archeologem PhDr. Evou Ulrychovou a nálezy uloženy v jičínském muzeu. Členové jičínského občanského sdružení Baševi Terezie Dubinová a Jan Kindermann provedli v květnu 2002 průzkum dochovaných zbytků genizy na půdě synagogy, které byly vyhodnoceny za pomoci pracovníků Židovského muzea v Praze.

V roce 2003 Ing. arch. Petr Uličný vypracoval projekt celkové rekonstrukce synagogy. Na další práce na obnově synagogy přispěli vedle Židovské obce v Praze také město Jičín, MK ČR a v letech 2003–2007 rovněž World Monuments Fund. V létě 2003 bylo provedeno odvětrání základů obvodových zdí vnějším drenážním kanálem a v interiéru instalována nová elektroinstalace. Současně byl zahájen restaurátorský průzkum omítek a malířské výzdoby interiéru, který provedly restaurátorky Mgr. Jana Waisserová, Kateřina Krhánková a Zuzana Wichterlová. V roce 2004 byla provedena rekonstrukce bimy uprostřed hlavního sálu synagogy za použití nalezených částí polychromovaného parapetu. Rovněž bylo osazeno nové pískovcové ostění hlavního vstupu do synagogy, odstraněné při poválečných úpravách. Současně byla demontována rozšířená ženská galerie a znovu postavena podpůrná příčná stěna, oddělující předsíň synagogy. Zpět byla osazena opravená a zasklená okna a opatřena ochrannými sítěmi. Nakonec byla omítnuta západní a severní vnější stěna synagogy vápennou omítkou (do výšky 1,5 m sanační) i značně poškozená spodní část interiéru synagogy. Hlavní stavební práce provedla fa Tomáš Hlaváček z Litoměřic, restaurování kamenných prvků realizoval Milan Šturm z Prahy.

V letech 2005–06 byla pod vedením Mgr. Jany Waisserové restaurována malířská výzdoba klenby a stěn synagogy, restaurování výmalby svatostánku realizovala Markéta Novotná a David Zeman. Restaurování výmalby synagogy z roku 1840 a původního barevného řešení svatostánku patří k největším úspěchům obnovy synagogy. Dále byla provedena konečná montáž galerie a položena původní pískovcová a keramická dlažba v přízemí a předsíni synagogy. Byly dokončeny všechny práce související s obnovou fasády, zejména omítnutí jižního a východního průčelí synagogy. V roce 2006 byla předlážděna Židovská ulice a v mozaice chodníku vyznačeno označení židovských domů římskými číslicemi, jehož financování zabezpečilo město Jičín z prostředků programu Phare. Na jaře 2008 byl interiér synagogy doplněn replikami původních nástěnných svítidel a replikami lavic.

O obnovu jičínské synagogy stejně jako dalších mimopražských objektů v majetku Židovské obce v Praze a Federace židovských obcí v České republice pečuje ing. Mojmír Malý ze Správy budov a hřbitovů společnosti Matana a. s., památkový dohled zajišťuje Nadační fond Zecher – Foundation for Rescue of Jewish Monuments a Národní památkový ústav, odborné pracoviště v Pardubicích.

Text: PhDr. Arno Pařík, ŽMP