Jakob Baševi z Treuenburgu
Na výslunní
Jakob Baševi zvaný též Jakub Šmiles (1570 - 1634) pocházel z Verony. Do Prahy přišel se svým bratrem Samuelem v 90. letech 16. století a již r. 1599 získal od Rudolfa II. spolu s jejich rodinami a čeledí řadu výsad: právo svobodného obchodování, právo volného pohybu po rakouských a německých zemích bez zvláštního označení, právo být souzeni samotným císařem atd. Netrvalo dlouho a Jakob Baševi se stal mužem velké politiky: pracoval s předními šlechtici a byl bankéřem tří císařů. Za službu dvoru mu r. 1610 potvrdil Matyáš privilegia udělená Rudolfem II. a povýšil ho na svého dvorního Žida (Hofjud). Ferdinand II. mu 18. ledna 1622 za finanční podporu udělil dědičný šlechtický titul s přídomkem z Treuenburgu a erb, čímž Jakob Baševi získal všechna privilegia aristokracie a dřívější výsady tak rozšířil o další milosti jako např. svobodný obchod, možnost stěhovat se, kupovat domy a pozemky po celé říši, osvobození od daní a mýt. Jako dvorní úředník mohl bydlet u dvora, směl si postavit synagogu a platit rabína, napsat závěť a podob.
erb Jakoba Baševiho
R. 1616, tedy ještě před svou nobilitací, se stal představeným židovské obce. V mecenášské, stavitelské a organizační činnosti navázal na svého předchůdce Mordechaje Maisla, avšak narozdíl od něj jeho působení dalece přesahovalo hranice Prahy. Jakob Baševi finančně podporoval španělské, polské a německé Židy a v Českých zemích s pomocí svých příznivců z řad místní šlechty chránil Židy před zásahy císařských vojáků. V Praze nechal postavit lázně, špitál, Velkodvorskou synagogu a po Bílé hoře díky němu získali pražští Židé povolení k nákupu 39 domů konfiskovaných exulantům, čímž se načas vyřešila tehdejší katastrofální bytová situace. Na druhou stranu rozšíření ghetta vyvolalo velké pobouření křesťanských Pražanů, které přerostlo v nenávist vůči Baševimu zejména po aféře tzv. dlouhé mince.
Velkodvorská synagoga před demolicí v r. 1906
Aféra dlouhá mince
Ferdinand II., jemuž se po Bílé hoře nedostávalo peněz na žold, jmenoval na počátku roku 1622 konsorcium, které získalo za roční nájemné šesti milionů zlatých monopol na ražbu mincí v Českých zemích a Dolním Rakousku, výhradní právo na nákup stříbra jakékoliv provenience a předkupní právo na stříbro z českých dolů. Zainteresovanými byli: Karel z Lichtenštejna, Albrecht z Valdštejna (Baševiho zákazníci), Pavel Michna z Vacínova a dalších deset šlechticů, dále nizozemský obchodník Hans de Witte a Jakob Baševi. Brzy po zahájení činnosti konsorcia začaly růst ceny stříbra, čímž se zmenšovaly jeho zisky, a tak jeho členové začali snižovat hodnou ražené mince, což vedlo k devalvaci měny. Již v prosinci 1623 musel císař nařídit snížení nominální hodnoty mince až o 91, 89%. Vysoké společenské a politické postavení přívrženců či členů konsorcia však způsobilo, že jeho činnost nebyla náležitě vyšetřena. I proto otázka míry Baševiho participace a zisku z aféry není jednoznačně zodpovězena.
Baševiho odchod z Prahy a skon
Roku 1627 zemřel Karel z Lichtenštejna, hlavní garant konsorcia a Baševiho nejvyšší ochránce. Krátce nato bylo obnoveno vyšetřování, nejprve byl zahájen proces s dědisem Karla z Lichtenštejna Karlem Eusebiem, který se protáhl na 80 let a zcela vyšuměl, poté s Hansem de Wittem, který r. 1630 ukončil svůj život skokem do studny na svém Kacovském zámku, třetí na řadě byl Jakob Baševi. R. 1631 byl Jakob Baševi zatčen, patrně na základě falešného obvinění, a jeho majetek zkonfiskován. Poté, co si odpykal čtyřicetitýdenní vězení se mu podařilo uprchnout k Valdštejnovi, kde spolu se svým strýcem Leonem Baševim podnítil nebývalý hospodářský rozmach frýdlantského panství.
4. června 1632 obdržel Jakob Baševi od Valdštejna četná privilegia, díky nimž „obratem,“ jak píše historik Josef Janáček, „dokázal rozvinout ohromnou a na jičínské poměry zcela nevídanou iniciativu.“ Nejenže obstarával dodávky běžného zboží pro vévodu ze zahraničních trhů, ujímal se obchodu s vlnou, zprostředkovával odbyt sukna z Liberce a zřídil sklad plátna ve Frýdlantu, dodával do Prahy mléčné výrobky z frýdlantského panství, ale knížecí komora mu ukládala i mnoho dalších úkolů, mezi nimiž bylo např. obstarat dopravu obrazů z Itálie, shánět zařízení pro residenci, shánět v cizině řemeslníky, starat se o věci finanční a snad i mincovní. Možná z tohoto důvodu byla v č. 63 a 64 v dnešní Palackého ulici zřízena nová knížecí mincovna sousedící s domy č. 62 a 61, které roku 1632 zakoupil Jakob Baševi a jeho strýc Leon. O významném postavení Jakoba Baševiho svědčí i to, že následujícího roku (1633) přikoupil další domy na náměstí č. 60, 59, 58 a 57.
Zavraždění Albrechta z Valdštejna v únoru roku 1634 znamenalo i konec kariéry Jakoba Baševiho. Komisaři, kteří byli dosazeni císařskou komorou k likvidaci valdštejnského jmění, mocně tlačili, aby přiznal, že obdržel 40 000 zlatých z panských důchodů. Jakob Baševi dluh přiznal a po deset let měl platit 6% úrok a dále splácet 4 000 zl. ročně. Záhy byl Jakob Baševi nucen z Jičína odejít. Jeho kroky směřovaly do Mladé Boleslavi, kde 2. května roku 1634, ve věku 64 let, zemřel a byl pohřben na tamějším židovském hřbitově. Strýc Leon přesídlil do Prahy a po smrti Jakoba vedl celé vyrovnání.
text: Mgr. Jindřiška Kracíková
