Chanuka - svátek světel

Historické pozadí svátku:

Roku 323 zemřel Alexandr Veliký, podrobitel mnoha zemí včetně Syropalestiny, a jeho království připadlo diadochům (hlavním velitelům Alexandrových vojsk). Oblast Syropalestiny získali Seleukovci, Egypt Ptolemaiovci a ti o kontrolu nad Palestinou, přes níž vedly významné obchodní cesty, velmi usilovali a také ji na dlouhou dobu získali. Jejich vláda ponechala Židům značné svobody a samosprávu. Zvrat nastal  r. 198 (bitva u Paneia), kdy se Palestina vrátila do rukou Seleukovců..

Za Ptolemaiovců se Židé stěhovali do velkých egyptských měst (např. do Alexandrie) a obydlovali celé čtvrti. Stejně tak i Řekové zakládali v Palestině města a vtiskávali oblasti svými polis, vybavenými stadiony, divadly, odeony, lycey a agorami, pečeť své kultury (pořečtěná města byla např. Týros, Sidon,  Gaza, Stratonova Věž, Byblos, Tripolis, Šekem, Marissa, Filadelfia (Ammán), Gamal). Synům Jakobovým se otevřela řecká vzdělanost a vcelku snadno podléhali řeckým ideálům harmonie těla a ducha a blahobytu, který řecký způsob života doprovázel. Nutno podotknout, že i židovská víra si svým morálním kodexem získávala své přívržence v řeckých a později římských řadách, z nich mnozí oficiálně nekonvertovali patrně ze strachu z obřízky.

Proti řeckým vlivům, které se začaly za Seleukovců prosazovat vládně, bez respektu k místním tradicím a při ztrátě samosprávy, se zdvihl u tradičně smýšlejícího židovského obyvatelstva odpor. Krize vyvrcholila za vlády Antiocha IV. Epifana (175-164 př.n.l.), který se rozhodl kulturu podrobených národů definitivně potlačit a vytvořit jednolitý lid. Většina národů říše se rozkazu podrobila. Někteří Židé se k Řekům přihlásili, jiní ostře odmítli otcovskou víru opustit. R. 168 př.n.l. vydal Antiochos IV. Epifanés edikt zakazující Židům obřízku (Řeky považovanou za mrzačení těla, pro Židy však představuje symbol smlouvy mezi nimi a Bohem), určování novoluní a tedy i slavení šabatu a svátků, chrámové oběti... tj. vše, co je charakteristické a nezbytné pro židovskou praxi, dále přikázal vysazovat posvátné háje, stavět oltáře a obětovat i nečistá zvířata (např. vepře). Do jeruzalémského chrámu dal umístit socha Dia Olympského, jehož kult zde zavedl. Vše se odehrávalo pod pohrůžkou smrti, pokud židovské obyvatelstvo bude trvat na svých tradicích a nepřikloní se k řeckému kultu. Do vesnic a měst přicházeli vyslanci, kteří měli na nově stanovený řád dohlížet. Roku 167 př.n.l. takto vstoupil králův zmocněnec do městečka Modiin. Narazil zde však na silný odpor velekněze Matitjáha Chašmonaje, který zmocněnce stejně jako Žida, chystajícího se obětovat modlám, zabil. Tím se začalo povstání Makabejských vedené Matitjáhem (zemřel záhy po vypuknutí povstání 167/166) a jeho pěti syny (z nichž proslul zejména Juda, zvaný „Makabi“ /Kladivo/, po němž se nazývá celé povstání jako povstání Makabejských). Povstání trvalo tři roky a bylo úspěšné. 25. kislevu Makabejci dobili a očistili chrám. Aby však mohl chrám znovu plnit svou funkci, bylo potřeba rozžehnout sedmiramennou menoru (věčné světlo) pomocí panenského olivového oleje. V chrámu byl nalezen poslední džbánek s velekněžskou pečetí. Množství oleje by za běžných okolností vystačilo na jeden den, nyní však svícen hořel osm dní, které byly potřeba k výrobě nového oleje. A to je chanukový zázrak a důvod k oslavě! Nutno dodat, že období vlády Judy Makabejského, který svátek chanuka ustanovil jako oslavu vítězství, a vlády jeho nástupců, které skončilo v roce 63 př.n.l., kdy Řím dobyl Palestinu pod Pompeovým vedením, bylo na dlouhou dobu poslední období bez cizí nadvlády (po Římu ovládala oblast Byzanc, pak Arabové, Turci a na závěr Britové). Další období samosprávy přišlo až 14. 5. 1948 s vyhlášením Státu Izrael.

Oslava svátku

K oslavám svátku chanuka patří, vyjma přídavných svátečních textů k běžným denním modlitbám a každodennímu čtení z Tóry, zapalování svící či kahánků ve svícnu zvaném chanukija, smažené pokrmy, písně, hra s dreidlem a chanukové kapesné.

Chanukija je osmiramenný svícen s devátým ramenem, zvaným šamaš (služebník) umístěným mimo řadu osmi světel. Každý den svátku se zapaluje jedno světlo navíc tak, aby poslední den svátku hořelo všech osm světel. Svíce nebo kahánky se zapalují od „šamaše“, který symbolicky přebírá i osvětlovací funkci, neboť těmito svátečními světly se nemá svítit.

Chanukija se umisťuje buď před dům, do okna, u dveří u levé zárubně z pohledu vcházejícího naproti mezuze nebo na stůl... Aškenázové mají snahu, aby každý člen domácnosti měl svou chanukii, přičemž požehnání chanukových světel pronáší pouze otec rodiny. Sefardové dávají přednost jednomu svícnu pro celou rodinu.

Požehnání chanukových světel:

• První požehnání, pronáší se každý večer před zapálením svíček:

Transkripce: Baruch ata adonaj elohenu melech ha-olam ašer kidšanu be-micvotav ve-civanu lehadlik ner šel chanuka.

Překlad: „Požehnaný jsi Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž /jsi/ nás posvětil svými příkazy a přikázal nám zapalovat chanukové světlo.“

• Druhé požehnání, pronáší se každý večer před zapálením svíček.

·       Transkripce: Baruch ata adonaj elohenu melech ha-olam še-asa nisim la-avotenu ba-jamin ha-hem ba-zman ha-ze.

Překlad: „Požehnaný jsi Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž /jsi/ učinil pro naše otce zázraky za oněch dnů v tomto čase!“

• Třetí požehnání, tzv. Šehechejanu se pronáší pouze první noc před zapálením svíčky:

Transkripce: Baruch ata adonaj elohenu melech ha-olam še-hechejanu ve-kimanu ve-higijanu la-zman ha-ze.

 Překlad: „Požehnaný jsi Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž /jsi/ nám dopřál dožít se, dočkat se a dosáhnout této doby.“

• Hanerot Halalu – modlitba po zapálení svíček, aškenázská verze:

Transkripce: Ha-nerot halalu anachnu madlikim al ha-nisim ve-al ha-niflaot ve-al ha-tšuot ve-al hamilchamot še-asita la-avotenu ba-jamim ha-hem ba-zman ha-ze al j’de kohanecha ha-kdošim. Ve-chol šmonat j’me chanuka ha-nerot halalu kodeš hem ve-en lanu rešut lehištameš ba-hem ela lirotam bilvad k’de  lehodot u-lehalel lešimcha ha-gadol al nisecha ve-al nifleotecha ve-al ješuatecha.

 Překlad: „Tato světla zapalujeme za zázraky a za divy a vřavy a za boje, které jsi konal za naše otce za oněch dnů v tomto čase rukou svých svatých kněží. A po všech osm dní jsou tato světla svatá a nemáme povolení je používat, ale pouze na ně hledět, abychom děkovali a holdovali tvému velkému jménu za tvé zázraky a za tvé divy a za tvé záchrany.“

Na vzhled chanukije nejsou kladeny zvláštní požadavky. Rozlišujeme tyto tři základní typy:

1) lavicový:  Velmi rozšířený a starý typ chanukije používající se nejen v sefardské oblasti, ale i v Německu a Polsku. Lavicové chanukije se staví nebo se zavěšují na zeď.  Nejstarší známý exemplář pochází ze Španělska z 13. století a byl nalezen ve francouzském Lyonu (uložen je muzeu Cluny v Paříži).

2) kruhový: je to velmi starý závěsný typ lampy, která má kahany uspořádány do hvězdice. Byl používaný již v talmudické době a je známý z archeologických objevů v oblasti Iránu. Tento typ menory se zavěšoval na strop nad sváteční stůl.

3) chanukija vzhledem připomínající chrámový svícen, původně se používala v německých zemích především v synagogách. Bohužel se tyto svícny staršího data nezachovaly, neboť byly konfiskovány během válek a odlívaly se z nich zbraně.

Po zapálení chanukije se zpívají chanukové písně. Nejznámější a nejzásadnější je píseň tradičně o pěti v některých obcích o šesti slokách Maoz cur, která byla sepsána patrně ve 13. století a zpívá se v synagoze i doma:

Maoz Cur

Maoz cur ješuati lecha nae lešabeach, tikon bejt tefilati vešam toda nezabeach, leet tachin matbeach micar hamnabeach, az egmor bešir mizmor chanukat hamizbeach

Raot sava nafši bejagon kochi kila, chajaj mereru bekoši bešibud malchut egla, uvjado hagedola hoci et hasegula, chejl paro vechol zaro jardu keeven bimcula

dvir kodšo heviani vegam šam lo šakateti, uva noges vehiglani ki zarim avadeti, vejejn raal masacheti kimat šeavarti, kec bavel, zerubavel, lekec šivim nošati

kerot komat beroš bikeš agagi ben hamedata, venihjeta lo lepach ulmokeš vegaavato nišbata, roš jemini niseta veojev šmo machita, rov banav vekinjanav al haec talita

jevanim nikbecu alaj azaj bimej chašmanim, ufarcu chomot migdalaj vetimeu kol hašemanim, uminotar kankanim naasa nes lašošanim, benej vina jemej šmona kaveu šir urnanim

Překlad:

Tys, Bože, hradem spásy nám,

Tvou slávu opěváme; 
ó zbuduj opět svatý chrám,
tam díky Tobě vzdáme.
Až nepřítele pokoříš,
jenž zhubil naši drahou říši
pak v nadšení
při svěcení
svou píseň zazpíváme

Má duše strastí zažila,
i můj duch se hořem soužil;
mou sílu práce znavila,
když Egyptu jsem sloužil,
Tvá luka plna dobroty nás
vyprostila z roboty;
a Faraón měl strašný skon
- do moře se pohroužil.

Zem svatou dal mi za podíl,
však klidu jsem tam neměl;
neb nepřítel mne vypudil,
ze modlám jsem se klaněl.
Že nicotné jsem bohy ctil,
do zajetí jsem veden byl;
Však koncem let .
do vlasti zpět mne přived' Zorobabel

 
By vrchol cedry podet'al,
zlý Haman napjal síly;
síť záhuby však sobě tkal
a pokořen byl v chvíli;
neb Mardochej v nach oblečen,
a Haman sám pak oběšen.
Tak skončil rob
- a k němu v hrob
mu syny uložili.

Rek na mne krutě dorážel
za Hasmonejských věku;
mé silné věže porážel
a zmařil olej v vzteku;
však, ejhle! džbánek jeden
zbyl, ten na osm dní vystačil;
a zázrak ten
po dnešní den
lid slaví písní vděků.
Amen!

Jídlo

Dává se přednost jídlům smaženým, která připomínají zázrak s olejem. Oblíbené jsou zejména bramboráky (hebr. levivot, jidiš latkes) a koblihy (sufganiot). Ve východní Evropě se připravuje „retech salát“ z ředkviček, tuřímu, oliv a cibulky osmažené na husím sádle se škvarky. Dále k sváteční tabuli patří sýr. Sýr odkazuje na knihu Judit, která byla patrně sepsána v době Makabejského povstání a je tradičně spojovaná s chanukou, byť sebe sama datuje do 6. stol. př.n.l. Pokládejme to však za literární záměr. V této knize krásná vdova Judit zabila v nepřátelském táboře asyrského vojevůdce Holoferna poté, co jej hostila sýrem a vínem. Tradice udatnou Juditu označila za dceru Matitjáše Chašmonaje.

 Pro děti

Pro děti je připraveno chanukové kapesné tzv. chanuka gelt (jidiš). Jde o drobné mince nebo čokoládové mince vhodné ke hře s drajdlem/dreidlem. Od konce 19. století pod vlivem komercializace vánoc dostávají i židovské děti dárky.

V německy mluvících zemích ve smíšených rodinách, kde se slaví chanuka dohromady s vánocemi, se tento ekumenický svátek nazývá Weihnukka, v anglofonním světě pak Chrismukkah. 

Hra s dreidlem/drajdlem (vlček) je „hazardní“ chanuková hra s čokoládovými mincemi, kterou se děti baví po zapálení chanukije, kdy rodina tráví čas u svátečních světel. Svůj původ má ve středověkém Německu ve hře v kostky. Původní kostky byly popsány písmeny N (nichts-nic), G (ganz-celý), H (halb), S (stelle in – přidat). Nápis byl v židovském prostředí judaizován a byl mu dán význam: „Nes gadol haja šam“ (Velký zázrak se tam stal). Německé výrazy i nadále zůstaly mnemotechnickou pomůckou při hře.

 text: Mgr. Jindřiška Kracíková

Literatura:

• Bible, Ekumenický překlad, Praha 1985
• Daniel Mayer, Chanuka - Vítězství synů světla nad syny tmy,  Maskil 12/2006
• Encyklopedie Judaica; hesla: Maoz Zur, Hanukkah, Folklore
• Flavius Josephus: Válka židovská
• Milan Žonca, Židovský svátek chanuka
• Johnson Paul: Dějiny židovského národa, Praha 1995
• Maharal rabi Löw: Ner micva o svátku chanuka, Praha 2006
• Newman J., Sivan G.: Judaismus od A do Z, Praha 1992
• Segert Stanislav: Starověké dějiny židů, Praha 1995