O náhrobní stéle s přihlédnutím k dějinám Židů
Nejstarší náhrobní kameny se zachovaly v Egyptě nedaleko královské nekropole v Abydu a pocházejí z počátku 3. tisíciletí př.n.l. Náhrobníky patří lidem ze střední a nižší vrstvy a jsou trojího typu: na výšku postavený obdélník, rámovaný neširokým reliéfním plochým pásem; obdélník zakončený segmentem a typ architektonické stély ve tvaru „naisku“ s římsou zvanou cavetto. Zajímavé je, že egyptské pohřební zvyklosti do oblasti Syropalestiny nikdy výrazně nepronikly. Další pozoruhodné stély se objevují kolem poloviny 1. tis. př.n.l. v Egejské oblasti, která patřila do řeckého kulturního vlivu (projevujícího se i v oblasti Syropalestiny). Jde o vysoké pilíře korunované hlavicí. Stéla nese reliéf nebo malbu postavy stojícího mladíka a jméno zemřelého.
Staroegyptská pohřební stéla
*
Mezopotamská oblast zná stély, nikoliv však pohřební. Jedná se o zprávy o vítězných taženích králů a zákoníky. Pohřební ritus, stejně jako v celé oblasti Syropalestiny, dává přednost nejprve pohřbům pod podlahu obydlí a v době bronzové začíná využívat jeskyně ať již přírodní nebo uměle hloubené. O něco později, koncem střední doby bronzové, se po celém východním Středomoří i v oblasti Mezopotámie objevují vyzděné pohřební komory zprvu nezdobené, v helénistickém období pak s ozdobnými prvky.
reliéf z Chammurapiho zákoníku
*
V době římské podléhá Palestina v umění ostatním východním provinciím (skalní hroby, malá mauzolea, která se objevují již v helénistické době), na to navazuje křesťanské umění byzantské. Dále se pohřbívalo do jam krytých kamennou deskou ochranného charakteru.
Popisy hrobů, jak je známe z Talmudu, který vykrystalizoval mezi 2. – 5. st.n.l., se týkají pouze skalních hrobů s loculemi (pohřebními komorami). K náhrobním stélám se Talmud vyjadřuje zdrženlivě, když říká, že zbožní nepotřebují náhrobku, neboť jejich památkou jsou jejich slova. Přesto jsou z tohoto období z Palestiny známy náhrobní desky se jménem zemřelého, které se datují do 2. – 4. st., po němž nastává období, z něhož nám o židovském pohřbívání, epigrafických a výtvarných památkách, není nic známo. Židovské náhrobky se začínají znovu objevovat v 6. století. Tzv. kámen z Tortosy (Španělsko) je považován za nejstarší zachovalou památku tohoto druhu, jeho datace je však sporná. Další kameny z Narbonne (Francie) pocházejí ze 7. století.
*
Z doby gotické jsou zachované náhrobky ve Wormsu (Německo, na obrázku), jde o obdélníkové stély zakončené půlkruhem, některé z nich jsou zdobené reliéfními gotickými kružbovými motivy. Ze stejné doby jsou známy i pravoúhlé stély a stély se zkosenými rohy (Mohuč, Frankfurt, Vratislav, Znojmo, Brno). V 17. – 19. století se vedle tradičních tvarů známých z období gotiky, používají různá dekorativní zakončení vycházející z architektonických prvků své doby. Pokud jde o písmo, obecně platí, že náhrobníky s tesaným písmem do hloubky jsou starší než stély s písmem reliéfním (od poloviny 16. stol.). Tumby, které jsou k vidění na řadě starých židovských hřbitovů nejsou starší než ze 17. století. Od 19. století se židovské náhrobky typologicky neliší od náhrobků nežidovských.
text: Jindřiška Kracíková
