Purim

Purim (v hebr. losy) je menší židovský svátek slavený 14 adaru (v přestupném roce 14. adar šeni). Slaví se na paměť události popisované v biblické Knize Ester. Děje spadají do období perské říše a líčí pokus o vyhlazení Židů ze strany místokrále Hamana za vlády krále Achašveroše. Díky zásluhám Žida Mordechaje a krásné Ester, která se stala královou favoritkou poté, co král zapudil královnu Vaští, se podařil neblahý výnos změnit. Nedojde však ke zrušení ediktu povolující masakr Židů, ale k vydání dodatku, v němž král dovoluje Židům, aby se útokům bránili.

Název svátku purim připomíná Hamanovo metání losu, jímž chtěl určit vhodný den pro zamýšlený masakr. Výraz je akkadského původu a znamená kostky.

Svátku předchází tzv. Esteřin půst, jako připomínka třídenního půstu, který vyhlásila královna Ester před tím, než se vydala ke králi Achašverošovi ve snaze odvrátit od Židů nebezpečí. Drží se 13. adaru (pokud připadne na šabat, přesouvá se na čtvrtek).

O svátku purim se večer i ráno veřejně předčítá Kniha Ester. Předčítání svitku má daný rituál. Předčitatel rozvine nejprve celý svitek a postupně ho skládá v souladu s doslovným porozuměním výrazu dopis o purimu. Dalšími zvyky je číst jména deseti zabitých Hamanových synů i následující slovo deset (Est 9, 7-10) jedním dechem, protože jejich duše odešly v jednom okamžiku, nebo kdykoliv je zmíněno Hamanovo jméno, vyjádřit nesouhlas dupáním (přičemž je Hamanovo jméno napsáno na podrážkách bot) či syčením a děti pak točí klapačkami a řehtačkami, zatímco vyslovené jméno Mordechaj má být vítáno obdivným hvízdáním. Tento zvyk se vztahuje k verši z Dt 25, 19: Vymažeš památku Amaleka, který je tradičně považován za Hamanova potomka, prototyp pronásledovatele židovského lidu.

Ačkoliv je purim označen jako jom tov (tzn. svátek), narozdíl od jiných svátečních dní jsou povoleny finanční transakce, vykonávání běžných činností a manuálních prací bez omezení.

Mezi purimové zvyklosti také patří posílání si jídla/pamlsků mezi příbuznými, obdarovávání chudých a potřebných (v některých obcích bylo zvykem obdarovávat o purimu i nežidy) a pořádání domácí sváteční hostiny.

Mezi tradiční jídla patří solený hrách a fazole a trojhranné koláčky (tzv. Hamanovy uši), děti dostávají peněžní dárky. Podle talmudských učenců je pozitivní micvou (náboženským příkazem) opít se tak, že oslavující nepoznají rozdíl mezi spravedlivým Mordechajem a hříšným Hamanem. K purimovým oslavám v evropském prostředí také již od středověku patří karnevalové veselí.

Šušan purim se slaví o den později a je nazván podle hlavního města perské říše Súsy (hebr. Šušan), kde boje mezi Židy a jejich nepřáteli trvaly o den déle. Vzhledem k tomu, že Súsy byly opevněné, vznikl předpis slavit ve všech od starověku hradbami obklopených městech purim 15. adaru.

Připravila: Jindřiška Kracíková